Už na střední programoval webovky na JavaScriptech, hltal nové technologie, pak stavěl datové modely pro digitalizaci… a teď 6 let u TITANS hledá ten správný „match“ mezi IT machry a firmami. Jaroslav Štuller řečený Štulli je u Titánů (kromě zakladatele) jediný od samotného začátku a pamatuje si věci, které jsme my ostatní nezažili.
Co jeho rychlý analytický mozek drží právě tady? Proč se po měsíci vrátil, když chtěl odejít? A proč je pro něj IT trh zajímavější než jiné obory, které kdy vyzkoušel?
Štulli, jaké to je, být tu kromě zakladatele jediný ze všech od založení firmy?
Mně to ani nepřijde, a kdybyste mi to nepřipomínali, nevím o tom :-).
Dobře. Zeptám se jinak. Proč jsi tady, a ne někde jinde?
Mně se od první chvíle líbila myšlenka, se kterou mě Kuba (pozn.: Jakub Konečný – zakladatel) oslovil. Přišel s tím, že chce vytvořit firmu postavenou na dobrých vztazích mezi lidmi a dávat „něco víc“ do IT trhu. Přinášet vývojářům vzdělávání, organizovat vlastní akce, investovat do rozvoje. Vracet peníze do komunity a vytvářet dlouhodobé vztahy. To mě nadchlo, protože sám věřím, že propojení mezi lidmi je to nejdůležitější.
Takže od tohohle záměru jsme se odrazili, vyhrnuli si rukávy a pustili se do práce. Tehdy ještě pod značkou Bridgewater.
Co jste třeba pro vývojáře dělali?
Postupně jsme spustili zdarma vzdělávání v Pythonu, zastřešovali jsme komunitu PostgreSQL, kde se lidi navzájem inspirovali přednáškami… Nebo za námi přišel Java vývojář, že potřebuje certifikaci, a my jsme mu s ní pomohli. Prostě to od začátku běželo a dávalo smysl.
Funguje to tak i teď?
V DNA to máme pořád. I když nám do mnoha projektů hodil vidle covid a spousta nápadů teď čeká na nový start. Mimochodem, já „své“ kontraktory, pokud o to stojí, podporuju ve vzdělávání i osobně. Máme blízké vztahy a to mě právě nejvíc naplňuje. Že vím, v čem je kdo borec a jak se může rozvíjet. Mnoho z nich se lety stalo mými přáteli.
Tohle je mimochodem pro Titány většinou důležitější (nebo stejně důležité) než bonusy. To, že se známe a že jsem tu fakt pro ně, protože mě to baví. Bez bullshitu kolem.
To zní tak, že máš rád lidi? Na první pohled působíš někdy odměřeně.
To je jenom první dojem. Pravda je, že mám rád autenticitu, bez omáček navíc. A taky často docházím k tomu, že jsou mi bližší IT lidi než nonIT. Přemýšlejí racionálně. Rád si povídám o technologiích, nových trendech, zajímá mě diskuse o souvislostech. Tím myslím i hodně dlouhé diskuse :-). To je něco, čeho se můžu chytit a posouvat se dál.
Proto se taky pořád držím na pomezí sales a recruitmentu. Nechci přijít o ta propojení a kontakty.
Lidi o tobě říkají, že se pořád vzděláváš. V čem?
To je fakt. Vzdělávám se nonstop i v netechnických věcech. V psychologii, behaviorální ekonomii, nyní procházím kurzem na LLM (pozn.: large language models). Využívám spoustu platforem, např. Cousera, Freecode Camp, Khanova škola… Fascinují mě nové souvislosti a cítím obrovský dopad na svůj profesní i osobní život. Pomáhá mi to vypořádat se s konflikty, pochopit lidi a jejich složité nastavení…
Prostě mám badatelskou mysl. Vlastně je toho hodně, co mám rád… třeba učit druhé. Proto jsme už v roce 2018 založili v TITANS s kolegou Honzou Fojtů titánskou interní Akademii.
Učit… jak to jde?
Podle mě je to jedna z nejlepších věcí, které v TITANS pro lidi děláme. Snažím se jim vysvětlit abstraktní věci, co nikdy nedělali. To mě posouvá nejvíc. Některé problematiky jsem dlouho studoval, ale až když jsem je dokázal podat tak, aby to pochopili druzí, tak jsem je sám skutečně pochopil. Takže učením se nejvíc učím i já sám.
Původně jsi totiž akademický člověk, což málokdo ví…
Jo jo. Vystudoval jsem pomocné vědy historické a zabýval se analýzou středověkých listin v latině a maďarštině. Prováděl jsem diplomaticko-paleografický rozbor listu. A tím se dostávám ke své podstatě – už tenkrát s tím byla spojena digitalizace a metadatová analýza.
Nechybí ti historie?
Historie jako taková mi chybí. Ale v praxi byla příliš spojená se státní sférou, kde se věci těžko mění. To mi vadilo. Proto jsem šel do soukromého světa a analýza i práce s daty mi zůstaly.
Co nejzajímavějšího se podle tebe momentálně děje na IT trhu?
Rozhodně rostoucí digitalizace, se kterou je byznys propojený. Kdo nedigitalizuje, je odsouzený k zániku. Kdo nepracuje se svými daty, nepřežije. Tak to je. Fascinuje mě dynamika vývoje systému vedení lidí v našich oborech. Scrum, agilita… málokdo to před lety dobře uměl a dnes je to standard. A pak je tu AI – naprostý deal breaker. Skoro ve všem.
Vidím i temnou stranu – cybersecurity rizika nebo hacking. Tam všude budou stále více potřeba zkušení odborníci schopní držet s vývojem technologií krok.
Když někomu vyprávíš o TITANS, co o firmě říkáš? Jaký to tu je?
Že jsme prorostlí obrovskou schopností adaptability a ochoty ke změnám. Máme úroveň agility 5000 z maxima 1000 😊. Od začátku se tu každý týden něco měnilo, pak každý měsíc. Uděláš – vyzkoušíš – měníš dál. A tak pořád dokola. Tak to tu funguje i dneska.
I když jsme za poslední dva roky zastabilizovali pozice a procesy, ta dravost po změně a chuť dělat věci nově, ty jsou tu pořád.
A ještě jednu věc říkám – že jsme v TITANS parta bláznů, ale máme rádi svoji práci a sebe navzájem. Nestane se, že by si tu někdo nepodal pomocnou ruku. Což jinde není vůbec samozřejmost.
Čím to podle tebe je, že se to nezměnilo ani při 30 lidech v týmu?
Věřím tomu, že energie firmy se dostává lidem pod kůži a přitahuje podobné typy osobností. Záměr, který sem Kuba v počátku vložil, prostě pořád funguje.
Ale aby to neznělo moc idylicky – i kultura se v průběhu času měnila, spousta lidí přišla a odešla. Teď je tu atmosféra usazená tak, že pesimista nebo individualista buď neprojdou náborem nebo tu dlouho nevydrží. Nezaklapne to.
Jaký tři momenty si nejvíc z těch 6 let pamatuješ? Co nikdy nezapomeneš?
Myslíš ty zveřejnitelné? :-). Vybavuje se mi rok 2019, kdy se nám v TITANS konečně začalo dařit po období v minusu. Taky období, kdy mnoho lidí z první vlny odešlo, kdy jsme zažili řadu chyb a nedorozumění. Tenkrát mi to bylo líto, protože je dodnes mám rád.
Nebo covid – zvláštní dobu temna, kdy nikdo nevěděl, co se bude dít. Aby firma fungovala, mnoho z nás se vzdalo části platu, makali jsme hodiny navíc, abychom vydělali. A pak také loňské spojení se slovenskými Titány, kdy jsme se rozloučili se značkou Bridgewater a zároveň vyrostli o nové možnosti.
Vybavují se mi i dva měsíce, kdy jsem odsud odešel, abych zjistil, že chci zpátky mezi lidi, ke kterým lidsky pasuju, a že to jen tak jinde nenajdu.
