Stres je všudypřítomný fenomén v našich životech. Všichni víme, že stres může být pozitivní i negativní, a také že stres je často subjektivní, tj. že každý vnímáme různé situace jako různě stresující. Jak ale stres zvládat? A máme ho spíš potlačovat, nebo se ho snažit využít ve svůj prospěch?
Když v roce 2022 vyšel v Harvard Business Review článek s názvem: „Vystresovaní, smutní a úzkostní – pohled do světa pracovní populace“, odkazoval na studii Gallup z předchozího roku, která poukazovala na fakt, že zaměstnanci po celém světě zažívají stres na trvale vysoké úrovni. Nad úrovní před pandemií tak zůstaly obavy, hněv a smutek, a navíc dále narůstají. A tak je na pořadu dne otázka: Jak zvládat stres?
Jak zvládat stres?
I dnes stále více odborníků vyzývá lídry organizací k tomu, aby věnovali pozornost wellbeingu zaměstnanců. Hrozí totiž až příliš velké riziko, že firmy budou paralyzovány vyhořením špičkových pracovníků nebo jejich odchodem. Harvard Business Review jde ještě dál a konstatuje, že výbavou špičkových pracovníků by měla být dovednost regenerace ze stresu (z angl. Recovery).
Vysoká cena za každodenní výkon
Když jsem nastoupil do TITANS, vnímal jsem ze všeho nejsilněji touhu vítězit. Byla doslova prorostlá firmou. Hlad po výsledcích se nesl atmosférou napříč organizací. Zaměření na výkon a na výsledky bylo tou silnou stránkou, která dovedla firmu k několikanásobnému růstu za posledních 5 let. Potíž silných stránek je však v tom, že mnohdy dokážou působit i proti nám. Pokud totiž příliš hledíme na výsledky a výkon, pravděpodobně zažijeme úspěch, ale v těsném závěsu i stres. A i v naší firmě se často mluvilo hlavně o výsledcích a úspěchu, ale to, jak zvládat stres a jak regenerovat, už nebylo na pořadu dne.
Regenerace je proces opravy psychického i fyzického stavu těla (úzkost, vyčerpání a zvýšená hladina stresového hormonu kortizolu) zpět na úroveň před stresem. O regeneraci mluvíme také jako o dovednosti, protože vědět, jak a kdy se můžete nejlépe zotavit ze stresu, vyžaduje nejen znalosti (jak funguje stres, jak dopadá na mě a co na mě funguje), ale i praxi (skutečně to provádět). Vtip je v tom, že se o tom většinou nemluví. Minimálně ne u nás. Stres se používá už skoro jako “buzzword”.
Stres je zdravý. Když ho není moc
Dr. Travis Bradberry, Chief People Scientist v LEADx, dlouhodobě poukazuje na to, že stres opravdu zvyšuje riziko srdečních onemocnění, deprese a obezity, a zároveň snižuje kognitivní výkonnost. Záludné na stresu (a úzkosti, která s ním přichází) je ale to, že je to absolutně nezbytná emoce! Náš mozek je totiž naprogramován tak, že je obtížné jednat, dokud nepocítíme alespoň určitou úroveň tohoto emočního stavu. Ve skutečnosti výkonnost vrcholí při střední úrovni stresu. A pokud stres netrvá dlouho, je relativně neškodný.
V zásadě to funguje jednoduše. Jakmile jsme stresem přetíženi, naše kreativita je omezena a ustupuje zažitým reakcím/rozhodnutím/chováním, a to jednoduše proto, že jsou kognitivně méně náročné. Jenže pokud se ocitneme v situaci, která je pro nás náročná, pak je hledání nových a kreativních řešení vysloveně žádoucí. Většina našeho stresu je subjektivní a pod naší kontrolou. Pramení z našich rozhodnutí a zároveň reakcí na skutečnosti, které se dějí v našem prostředí. Pokud dokážeme stres regulovat, získáme tak paradoxně mít vyšší výkon, než kdybychom se mu snažili vyhnout.
Mých 10 hacků na pracovní stres
Proto je podle mě dobré naučit se relaxovat, ale zároveň přijímat stres i jako dobrý nástroj k dosažení našim cílů. V TITANS jsme k tomu zavedli ranní „healing sessions“. Zatím se konají 1x týdně (vždy v pondělí v 8:00) a aktuálně trénujeme dechové techniky. Zároveň se však zaměřujeme na to, aby vznikly best practices k tomu, jak dobře relaxovat.
Vybírám tedy 10 nej praktik „jak zvládat stres“ od nás i ze světa a podělím se s vámi o ně:
Zastavte svůj negativní vnitřní dialog. Vynadáním sobě samému si nepomůžu. Je fajn vyhodnotit chyby a poučit se z nich. Ale nemá smysl to stále dokola opakovat. Vedlo by to jen k většímu stresu, nižší sebehodnotě a menšímu sebevědomí. Jasné, snadno se to řekne, hůře praktikuje. Ale je to trénink, který potřebujeme všichni. V okamžiku, kdy si uvědomíme, jak k sobě mluvíme, je třeba přerámovat celou komunikaci do řešení a interní motivace: To špatné už jsem vyřešil, teď je čas růst a naučit se něco nového…
Vděčnost, vděčnost a zase vděčnost. Aby mi fungoval vnitřní dialog pro kreativní řešení, potřebuji si neustále uvědomovat, co už mám. Potřebuji zaměřit svou pozornost od toho negativního (nemám, chybí mi, nesplněno…) na to pozitivní (mám, zažil jsem, naučil jsem se, vyrostl jsem, změnil jsem se…). Zdá se vám to málo? Ale je to tak. V přírodě má také vše svůj rytmus. Strom nevyroste za 1 rok, stejně tak my nemůžeme očekávat rychlý růst. Být vděčný za to, co mám a čeho jsem dosáhl, pomáhá redukovat a zvládat stres z toho, že jsem příliš soustředěný na to, co nemám.
Radost. Tohle je na stres naprostý „painkiller“. Zkusit vidět v procesu, který mě stresuje, radost. Radost z toho, co se učím, co se naučím, kým se stávám a co mi má daná lekce do života dát. Znáte to, jak se říká, že při pohledu zpět neexistují chyby, pouze životní lekce, díky kterým jsem na své cestě životem točil kormidlem? To jsou ony. Jen to umět vyhodnotit už v okamžiku, kdy mě aktuálně stresují. Dobré je položit si v daném okamžiku otázku: Až se ohlédnu zpět a budu mít tuhle situaci za sebou, co mě měla naučit?
Spánek. Jsem unavený, nic se mi večer nechce. Potřebuji relax. Pustím si Netflix a zjistím, že jsem konzumoval obsah další hodinu. Fajn, trochu relax, ale často i pranýř za to, že ráno brzo vstávám, nebudu odpočinutý a daný film/seriál mě zrovna nenadchnul. Taky to znáte? Netvrdím, že bychom si neměli udělat hezký večer, ale spánek je číslo jedna. Když spím, mozek se mi doslova nabíjí, promíchává vzpomínky ze dne a ukládá je, nebo zahazuje (což způsobuje sny). Moje sebeovládání, pozornost a paměť jsou sníženy, pokud nemám dostatečný spánek.
Pohyb. Řeklo se o něm snad už vše. Všichni ho známe. Všichni o něm víme. O tom, jak se během fyzické aktivity uvolňují endorfiny, vyplavuje se dopamin a rozpouští se napětí. A přesto ho tak snadno přeskočíme v našem kalendáři. Já třeba určitě. Mám dvě děti a pravidelný pohyb mám 1x týdně. Ať hodí kalendářem, kdo to má stejně.
Lesní terapie. Z Japonska se do světa rozšířila metoda shinrin yoku (lesní terapie) z 80. let. Japonská vláda si všimla nárustu civilizačních chorob vlivem přechodu na znalostní ekonomiku. A opětovné vystavení přírodnímu prostředí vedlo k výraznému poklesu hladiny stresových hormonů, zvýšení aktivity imunitního systému a aktivizovaní parasympatického nervového systému (systém odpovědný za snižování stresu a relaxaci) atd. Já třeba chodím pravidelně na procházky do lesa a vždy se vrátím jako znovuzrozený.
Dýchejte. Zhluboka se nadechněte, prodlužte svůj výdech. Ruku na srdce – i tohle známe asi všichni, ale málokdo prošel tréninkem k tomu, aby když to hoří a zažívám příval emocí, jste se skrze dech dokázali uklidnit. Dobrý tip je začít to prostě praktikovat. Dechových technik jsou desítky a jsou skvělé v tom, že je neokecáte. Prostě fungují. Třeba na youtube jich najdete spoustu. Dovolím si svůj tip: hledejte Breathe with Sandy.
Nebojte se říct si o pomoc. Často máme potřebu vše zvládnout sami. Obzvlášť v těžkých situacích, do kterých jsme se (ne vždy) sami uvrtali. Najděte odvahu si přiznat, že tohle ještě neumíte. Přijměte fakt, že smát se nebude ten, kdo rozumí, a že se v životě některé věci prostě potřebujeme naučit. A k tomu patří životní lekce. Když mám podporu, když se můžu o někoho opřít, jsem silnější. Nechte ego stranou, pokud je to potřeba.
Vzdělávejte se. A to i ohledně toho, jak zvládat stres. O stresu se toho už napsalo hodně. Jako třeba i tenhle článek. Je fajn vědět víc o tom, s čím se denně potýkám.
Dělejte to, co vám funguje. Možná už to všechno víte. Ale ruku na srdce, děláte to doopravdy?
Jak zvládat stres se potřebujeme učit
A co k tomu říci na závěr? Cílit na to, že budu mít méně stresu, za mě není dobrou strategií. Proč? Jednoduše v ni nevěřím. Svět se mění, narůstá komplexnost, rychlost i nároky na nás v něm. Proto se domnívám, že v kontextu moderních pracovních pozic, zejména ve velkoměstech, bude ještě několik let stres v rámci různých rolí spíše narůstat. Moje strategie tedy není redukovat stres, ale zvýšit svou odolnost vůči němu. Naučit se efektivně relaxovat. Naučit se s ním pracovat, přijímat ho a efektivně využívat pro naplnění osobních, týmových a organizačních cílů.
